Garča měla mít poslední štěňátka a mě bylo jasné, že si hold musím nechat její nástupkyni. Jako tatínka jsme zvolili úžasného pejska importovaného z Ameriky do Finska/Německa jménem Surefire Obi-Wan Kinobi. Od malinka jsem všechna štěňátka zkoumala, z té strany, ze strany druhé, ale co poznáte na malém štěňátku? Ve čtyřech týdnech, kdy se prťata sotva nějak projevovala a byl úspěch, že ťapou a nesvalí se, na mě jedno začlo vrťet ocáskem a já jsem si říkala: "Tak, tahle je nějaká veselá, ta se mi líbí" :-) a bylo. Jak se štěňátka blýžila k osmi týdenní hranici odběru, tak mi bylo jasnější a jasnější, že zrovna tahle kulička je srandovní a veselá a komunikativní a ač neměla úplně dokonalý pigment a tu nejlepší kostru, tak ale nějak dohromady mi učarovala, a bylo rozhodnuto, zůstává ona :-).
Chantal vyrostla ze štěňátka, dorůstala do dospěláckého věku a já v ní záhy začla vidět onu ovčáckou eleganci, krásný výraz, výbornou kostru, ale hlavně tu jiskru a radost v oku, neustále jako by se smála. A co říci o její povaze? :-) naprosto mi vyhovuje, občas sice na cvičáku zabažím po té tvrďácké, pracovní povaze německého ovčáka a pak si vzpomenu jak těžké pořízení občas je s takovým psem a děkuju za Chantalininu veselou ale spíše citlivější a vnímavou povahu. Takový jsou hold bílý ... A jaká tedy Chanta je? Už od štěňátka seběvědomá, spíše dominantnější povahy, sice temperamentní, ale ne přehnaně, a zároveň citlivá. Její citlivost, se projevila ve výcviku, je sice pracovitá, ale ne za každou cenu, pokud ze mě cítí, že jsem naštvaná, nebo mám jinak blbou náladu, pak sice udělá vše co musí, ale bez radosti (což mi dá jasné najevo). Můžu říci, že to je oboustraně výchovné, protože zase ona mě zase učí, jaká to je radost pracovat s veselým psem :-) V kontaktu s lidmi je sebevědomá, lidi má všeobecně ráda, ale pokud se jí někdo nelíbí, pak to umí dát najevo. Stejně tak, když hlídá, pak opravdu hlídá. Miluje balónky a aportování, zvláště z vody. A jaký je její nešvar? ach ten lovecký pud ... .-)